Home

Poslední paprsky nad Lysafjordem

Občas člověk dělá blbiny. Jednou z nich byla myšlenka na přenocování na známé vyhlídce Priekestolen - Kazatelna. Večerní bezvětří nenasvědčovalo žádným problémům. Odešli procesí turistů, rozdělal jsem stan a hledal vhodné místo pro večerní fotku. Světlo bylo zajímavé, tak jsem pořídil několi záběrů v expozičním bracketingu. Člověk nemusí s sebou tahat žádné přechodové filtry, vystačí si s polarizákem. Už jsem si na tuhle techniku focení dost zvykl a co si budem povídat, neustálé laborování s přechoďáky, zda je scéna již dostatečně zafiltrována, není zrovna můj šálek. Navíc, každý další filtr před objektivem snižuje výslednou kvalitu fotografie. A to platí i u "legendárních" Lee, které také nejsou stoprocentní. Až sem by to bylo všechno v pohodě, ale kolem 2 hodiny to přišlo. Zesilující vítr, který si začal pohrávat se stanem. Znáte to, člověk se utišuje, že to za chvíli přestane, a že mých 95 kg je dostatečná zátěž, která udrží stan "přilepený" na skále. Nestalo se. Kolem 3 hodiny to již není stan a já přemýšlím, jak z týhle šlamastiky. Na chvilku si dal pauzu a já se mohu odlepit ze stanu a odtáhnout torzo i s věcmi ke stěně. Do rána ležím na stanu schoulen ve spacáku. Nepříjemná situace, poučení pro příště.

Farsund

Místo mého současného exilu. Farsund. Rád bych během roku vytvořil "vzpomínkovou" kolekci. Nerad fotím ve městě, ale, tady udělám vyjímku. Tak snad časem...

Polární záře v jižním Norsku

Polární záře je v severní části Norska poměrně častý jev. Méně však o 2000 km jižněji. Předpověd intenzity polární záře na 17.3.15 byla velmi slibná, tak jsem po upozornění kolegy z Čech, vyrazil na mé oblíbené místo k pobřeží. Cílem bylo alespoň částečně zachytit polární záři v kvalitě, která by umožňovala tisk ve větším formátu. Dopředu jsem tedy vyloučil nastavení citlivosti nad ISO 2000. Aktuální nastavení kamery s objektivem C. 17-40 / f4 byla tedy nejnižší možná clona s časem 30 sec. na ISO 1250. Polární záře je jev, který je pro středoevropana dost výjimečná záležitost. Záře nebyla nijak extrémně silná a trvala kvůli oblačnosti jen chvíli, přesto jsem rád, že jsem mohl být u toho.

Lindesnes Fyr

Maják na nejjižnějším cípu Norska je pro mne natolik fotograficky zajímavé místo, že jsem se rozhodl se sem vrátil a pokusit se o jinou kompozici. Sobotní slunné odpoledne naznačovalo slibný západ, a tak jsem vyrazil. Cesta po "okresní" silnici trvá z Farsundu cca 70 min, ale už jsem našel zkratku, která mi umožnuje dojet na místo za zhruba 40 min. Přijel jsem poměrně se značným předstihem do západu, tak jsem prozkoumal okolní pobřeží. Nevypadá to zle, ale mne zajímá především západní strana, na kterou dopadají poslední sluneční paprsky. Zajímavě členitá skaliska pokrytá vřesem nabízí fotografovi dostatek příležitostí k atraktivní kompozici popředí. Všiml jsem si, že Norsko je podstatně méně "zaneřáděné" kondenzačními stopami z letadel. Ve srovnání s Českou republikou je to markantní.

Nejjižnější cíp Norska

Páteční počasí, po čtrnáctidenní zatažené obloze, konečně naznačovalo šanci vyrazit po práci ven za fotografií. Předchozí víkend jsem věnoval průzkumu, při kterém jsem navštívil i maják na nejjižnějším cípu Norska, Lindesnes Fyr. Konečně fotograficky zajímavé místo. Fotografovat v Norsku není až tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Vyčnívající šedé skály u fjordů je poměrně problém nějak zajímavě kompozičně pojmout, proto nezbývá, než se věnovat krajině okolo pobřeží. Snad s příchodem vegetace, bude tato situace příznivější...pokračování příběhu...dnes jsem se dověděl od norků, že tady loni vlna zabila člověka...kombinace nárazu a ledové vody.Je to fakt nebezbečný...včetně sestupu k pobřeží přes skály.

Silvestrovská Jedlová

Zimní Jedlovské vodopády byly mojím letošním fotografickým cílem během svátků. Podzimní snímky dopadly nad očekávání a mně bylo jasné, že se sem musím v zimě vrátit a zachytit náladu místa v tomto ročním období. Po pěti dnech mrazů a čerstvé sněhové nadílce v předchozím dni, nadešel ten správný okamžik a já vyrazil směr Josefův Důl. Podmínky, které panovaly v údolí byly přesně takové, jaké jsem si přál. Tekoucí říčka v mrazivém ledovém sevření v čisté sněhobílé pěřině.

Norsko

Norsko je velká, nebo spíše obrovská země. Rozlohou je více jak 5 x větší než Česká republika. Dostat se z jižní části Norska například do Tromsa, je vzdálenost rovnající se z Liberce autem do Řecka. Počtem obyvatel, kterých je necelých 5 miliónů, z toho je přibližně 11 % cizinců, se zařazuje mezi řídce osídlené země. Volnější imigrační politiku člověk pocítí již při příletu do Osla. Sám jsem byl překvapen, kolik Íráčanů a Indů tvoří letištní personál. A pak samozřejmě Poláci, kterých je v Norsku kolem 70 000. Ostatně, mám pocit, že oni to kočovnictví mají jaksi v krvi. Polák je prostě obchodník, cestovatel. Všimněte si prosím, že jsem nepoužil slovo šmelinář :D.

Podzimní Dolomity

Letošní Dolomity byly spojené s fotografováním Neuschwansteinu a rakouského Tauglbachu. Podmínky vyšly jen v několika málo dnech, spíše hodinách. Přesto jsme pořídili zajímavé záběry, např. poslední podzimní večer v Passo Falzarego. Přes noc se přehnala přes průsmyk sněhová bouře a ráno již bylo ve znamení nástupu zimy. Během jednoho týdne jsme měli od babího léta až po mrazivou vichřici. To ale k horám patří. Bylo to fajn.

Neuschwanstein

Neuschwanstein je zámek v Allgäu (Bavorsko, Německo) v oblasti obce Schwangau u Füssenu, který nechal postavit Ludvík II. Bavorský. Jde o jeden z nejznámějších a nejnavštěvovanějších turistických cílů v Německu. Tento zámek se také objevil v několika filmech a inspiroval Walta Disneyho ke stvoření Sleeping Beauty Castle neboli hrad Šípkové Růženky, který se nachází v Disneylandu.

Podzimní České Švýcarsko

Jedlovské údolí

Osada Jizerka

Osada Jizerka (německy: Klein Iser) je jednou z částí obce Kořenov v okrese Jablonec nad Nisou. Leží na Malé Jizerské louce mezi Vlašským a Středním jizerským hřebenem Jizerských hor ve výšce 862 m n. m., což z ní dělá nejvýše položenou osadu Jizerských hor. Osadou protéká potok Jizerka, do něj se zde vlévají Sklářský a Safírový potok. Podle potoka je osada také pojmenovaná, někdejší název Vilémova výšina z roku 1815 po synu tehdejšího majitele panství Clam-Gallase se neujal. Nedaleko osady, podél horské silnice na Smědavu, se nachází národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizerky.