Korsika

Již několik let jsem si plánoval cestu na tento středomořský ostrov, který je známý jako rodiště Napoleona Bonaparte (* 15.8.1769, Ajaccio). Mezi fotografy je ovšem oblíben především pro svoje úžasné přírodní scenérie.

Korsika je se svými 8722 km2 plochy po Sicílii, Sardinii a Kypru čtvrtým největším středomořským ostrovem.

Od severu na jih se středem ostrova táhne horský masív mírně esovitého tvaru, jehož nejvyšší bod je 2706 metrů vysoký vrchol Monte Cinto. Ostrov je dlouhý 183 km a široký 83 km, což přibližně odpovídá vzdálenostem ostrova od evropské pevniny. Od Francie je vzdálen 180 km, od Itálie 80 km. Obýván je přibližně 260 000 obyvateli, což z něj činí velmi řídce zalidněný ostrov.

Oficiálním jazykem je francouzština, hovoří se tu ale často italsky a také korsicky. Hlavním městem je Ajaccio (100 000 obyvatel).

Jarní Korsika je pro fotografy velmi atraktivní lokace. Rozkvetlá horská úbočí v kontrastu s rozbouřeným mořem a členitými útesy, poskytují výtečné příležitosti pro pořízení atraktivních fotografií. To byl samozřejmě i náš cíl, a tak jsme se v odpoledních hodinách 26.4.2014 vydali prostornou dodávkou Ford Tranzit, která se osvědčila již na předchozích výpravách, směr francouzská Korsika. Složení posádky, které šefoval Jirka Stránský, předurčovalo dobrou náladu. Na palubě můj "spolubydlící" ze Skotska, Pavel Javůrek, Jirka Havel z Dolomit, kluci z Moravy Honza a Zdeněk, které doplňovala mostecko-pražská část, Alča, Péťa a Tomáš. Prostě na Jirkových zájezdech opět skvělá parta lidí.

Bastia nás přivítala zataženou oblohou, ale opět se potvrdilo pravidlo o nestálosti ostrovního počasí. Po několika kilometrech jízdy po východním pobřeží se dostáváme na první "mořskou" lokaci a pořizuje první snímky. Většina se shoduje na faktu, že dnešní večer byl po fotografické stránce spíše seznamovací záležitostí, kdy je potřeba se "rozfotit". Přeci jen, chce to vyladit si použití různých filtrů, získat do oka tu správnou kompozici.

Druhý den ráno nás na pláži Pertusado přívítala větrná bouře, která si bohužel vyžádala cenu nejvyšší. Jirkův objektiv Canon 17-40 / 4L. Alespoň, že pád nepoškodil to nejcennější, plnoformátový přístroj Mark II. Bonifacio nás přivítalo sými nádherně členitými útesy a vznikly tak pro mne zajímavé fotky, které mi po použití filtru ND 1000x trochu evokují podobu Země před miliony let. Samozřejmě, byla i chvíle na pořízování typických "modrých pohlednicovek", které jak jsme se shodli, patří též do portfolia fotografa. Co naplat, lidé chtějí na fotografiích letní modrou, krásné počasí, pohodu, která by vyzařovala z fotografií. Proč ne.

Místo, kde se nám večer vysloveně dařilo, byla Roccapina. Úžasné podmínky, které večer nastaly, byly odměnou za dramatický sjezd Tranzitem k pláži. Další dny jsme měli možnost fotografovat v horách, zpestřením byl odpolední přesun na Capo Rosso, kde jsme zažili pod širákem skutečně hvězdnou noc.

Jediná lokace, na kterou se nám nepodařilo z vícero důvodů dostat, bylo jezero Nino v korsických horách. Třeba příště ;-).