Přijdete-li na jižní konec obce, rozevře se před vámi široké ploché údolí s nepřehlédnutou dominantou – mohutným skalním blokem, který dal základ středověkému opevnění a později barokní poustevně, jejíž prostory jsou zde zastoupeny nejvíce. Skála přes 30 metrů vysoká a sto metrů dlouhá, byla ve svrchních, téměř nedostupných patrech, dávnými budovateli značně rozčleněna. Ruce kameníků prorazily v hloubi kamene úzké vstupní chodby ambitu a vytesaly prostor kostela, který byl završen věží.
Jižní osluněná stěna skály byla vytvarována do stupňovitých zahradních teras. Jedno z nejstarších a nejzajímavějších prostor je hladomorna ve tvaru džbánu, původně vyhloubená do skály pro uskladnění obilného zrna. Obyvatelé hradu zde nacházeli útočiště ve válečných dobách, někteří však, jako Mikeš Pancíř, vyráželi odsud na loupeživé výpravy. Třicetiletá válka způsobila zkázu opevnění a ukončila éru vojenského využití objektu. Po dlouhém období zpustošení, vneslo vrcholící baroko do skály spiritualitu. Nový majitel Ferdinand Hroznata z Kojotova se s náboženským zanícením pustil v roce 1690 do rozsáhlé přestavby se záměrem vybudovat poutní místo s klášterem. Po jeho smrti však byl tento velkorysý plán redukován na poustevnu, kterou v osmnáctém století obývalo šest poustevníků.
Šlechtičtí majitelé, hrabata Kinští, žijící v té době již v novém zámku v centru obce, často přiváděli na skálu své význačné hosty.
Po zrušení poustevny koncem osmnáctého století docházelo ke stále častější prezentaci kuriózního objektu návštěvníkům. Památka se zcela otevřela veřejnosti již v roce 1827.
zdroj: http://www.obecsloupvcechach.cz/
Formát pro tisk
Komentáře