Tygr ussurijský

Popis

• hmotnost: 100–306 kg (v zajetí až okolo 400 kg)
• délka těla: 160–250 cm
• délka ocasu: 90-100 cm
• výška v kohoutku: 1,10–1,25 m

Tygr ussurijský je (spolu s tygrem indickým) největší a nejmohutnější kočkovitá šelma, samci mohou vážit přes 300 kg. Samci jsou výrazně větší než samice: hmotnost těla u samic kolísá asi mezi 100 až 180 kg, kdežto hmotnost samců dosahuje asi od 170 do 306 kg. Největší v zajetí chovaný tygr byl dlouhý 3,7 m a vážil přes 423 kg. Průměrná historická hmotnost samců získaná porovnáním všech dostupných dat je 215 kg, samic 137 kg. Současná divoce žijící populace je menšího vzrůstu (189 kg, 128 kg). Tento úbytek na váze je patrně zapříčiněn zejména poklesem stavů zvěře, která je kořistí tygrů. V souvislosti se zlepšující se ochranou životního prostředí v dané oblasti lze v posledních letech pozorovat narůst hmotnosti tygrů - tedy postupný návrat k velikostem, kterých dosahovali v minulosti. Samci ussurijských tygrů chovaní v zajetí dosahují průměrné váhy kolem 220 kg.

V porovnání s ostatními poddruhy tygra je tygr ussurijský světlejší a kresba je spíše tmavě hnědá než černá. Bílé zbarvení spodní strany těla dosahuje velmi vysoko na boky. Také na ocase se základní zbarvení uplatňuje pouze v jeho první třetině až polovině, jinak je základní zbarvení ocasu bílé. Nepříliš husté pruhy jsou příčné a málokdy komplikovaněji členěné, nejčastěji jsou jen zdvojené. Na stehnech a na bocích jako i v první třetině až polovině ocasu je jejich zbarvení šedohnědé nebo šedé. Pruhy jsou na ostatních místech těla leskle černé. Samci mají obvykle na kořeni ocasu typickou kresbu v podobě protáhlého obráceného U.

Srst je dlouhá a hustá, typickým znakem ussurijského tygra jsou dlouhé světlé licousy. V oblasti, kde žijí, po většinu roku leží sníh, tygři jsou proto přizpůsobeni chladnému podnebí – i jejich tlapy jsou větší než u ostatních tygrů a slouží jim jako sněžnice při pohybu ve sněhu.

Rozšíření

Vyskytuje se v oblastech tajgy, v husté porostech okolo řek a jezer, listnatých, smíšených i jehličnatých lesích. K životu potřebuje velké území člověkem nedotčené krajiny.

Tygr ussurijský žil původně na rozsáhlém území mezi Bajkalem a pobřežím Ochotského moře, v současnosti žije takřka výhradně na omezeném území východního Ruska v blízkosti řeky Ussuri, přítoku Amuru v Přímořském a Chabarovském kraji. Tuto oblast sdílí s levhartem mandžuským (Panthera pardus orientalis) a oba tyto druhy jsou přísně chráněny. Asi 10 % tygrů ussurijských žije v Číně.

Populace těchto tygrů čítala v roce 1992 v horách Sichote-Aliň 250 kusů a do roku 2004 vzrostla na 350 kusů. Odhaduje se, že v pohoří Čching-paj (Pektu) na pomezí Mandžuska a Koreje jich ještě žije asi 20 kusů.

Tygr ussurijský je vrcholovým predátorem, kromě člověka nemá přirozeného nepřítele. Ve svém teritoriu pronásleduje vlky a levharty a má-li příležitost, zabíjí je.

Tygr ussurijský žije v doupěti v jeskyni či pod vývratem stromu, odkud podniká za dne i za soumraku po pravidelných stezkách výpravy za kořistí. Rádi plavou a přeplavou široké řeky nebo mořské úžiny. K vyhlédnuté kořisti se nejprve připlíží a pak jí srazí rychlým skokem. Asi z 85 % se živí jelení zvěří a divokými prasaty, loví také goraly, v případě nutnosti i menší savce, jako jsou zajícovci, nepohrdne ani rybami. Příležitostně loví i medvědy, a to i plně dospělé samce. Větší kořist si tygr ukrývá a opět se k ní vrací. Je to samotář, tygři se setkávají jen při páření, jinak si své teritorium před ostatními jedincí hájí.

zdroj: wikipedie